Romeo a Julie aneb Co když rodiče neschvalují vašeho partnera?

Idylkou dnešní doby, konkrétně vztahového světa je dozajista veliká spokojená rodina. Všichni členové se navzájem milují a respektují, nikdy se nehádají, navzájem si vždy vycházejí vstříc a berou ohled na své zájmy. Naprosto se shodují v tom, jak žít, co dělat, co je správné a co není.

spojené ruce

Opravdu je to bohužel jen pohádka. Realita je poněkud jiná. Přestože členy rodiny spojují stejné genetické informace, prostředí, ve kterém žijí, a snad i názory na svět, nebo alespoň na některé jeho části, může zde docházet ke spoustě oblastí, ve kterém se jejich uvažování rozchází. Většinou se jedná o to, co chceme v životě dělat a s kým chceme žít. Jsme-li šťastlivci, nechávají naši rodiče tato rozhodnutí na nás a příliš nám nezasahují do našeho směřování.

Pokud však nesdílejí stejné přesvědčení a mají-li dokonce pocit, že ví lépe nežli my, co je pro nás dobré, pak můžeme mít pořádný problém.

Bavme se nyní o tématu partnerství. Přestože moderní psychologie nám často tvrdí, že si vybíráme svého životního partnera podle našich rodičů, většinou mají tedy mnoho společného a logicky by si měli rozumět, nebývá to na denní pořádku. Jsou situace, kdy je tento výběr spíše opačný extrém a náš druh je opakem naší matky nebo našeho otce.
láska plameňáků

Co tedy dělat v případě, že jsou rodiče s naším výběrem nespokojeni a dávají nám to otevřeně najevo?

1.       Zkuste se vžít do jejich role. Přemýšlejte o tom, co byste si mysleli o svém partnerovi, kdybyste byli na jejich místě a co by se vám na něm nelíbilo.

2.       Stejně tak přemýšlejte o tom, co má s nimi společného a na čem by se dalo stavět v rámci budování kladného vztahu mezi nimi.

3.       Buďte objektivní. Jste-li zamilovaní a máte růžové brýle, nejspíš by bylo adekvátní, zjistit, co si např. o vašem příteli myslí vaši přátelé, kolegové, nebo i sourozenci. Získejte objektivní zpětnou vazbu a pokud bude hodně v rozporu s názorem rodičů, máte skoro vyhráno – nejste to vy, kdo zkresluje jeho vlastnosti, ale oni. A to je už něco, s čím se dá pracovat.

4.       Iniciujte společná setkání. Snažte se členy rodiny a svého vyvoleného sblížit, najít aktivity, které by je mohly bavit a při kterých by třeba mohli najít i společnou řeč.

5.       Snažte se dát dohromady důvody, proč se svým partnerem jste a podat to rodičům jako fakt, který musí respektovat. Možná to lépe pochopí ve chvíli, kdy jim sdělíte, co je pro vás podstatné.

6.       Uvědomte si, že výběr partnera je opravdu vaše soukromá věc. I tehdy, když máte s rodiči skvělý vztah a jejich názor je pro vás důležitý, vy jste ta osoba, která s ním žije. Proto je neospravedlňujte, a pokud ani po urputné snaze všechny zúčastněné propojit a přispět k jejich pozitivnímu vztahu, se nic z toho nedaří, není to vaše chyba. Nejspíš jste udělali vše, co šlo, a dál už je to na nich.